Sova & Slamák

Postřehy

Krtek abstinentem

23.08.2010

Děkujeme za hlasy, jimiž jsme nás podpořili v soutěži pivovaru Ostravar. Do němoty jste nás sice neuklikali, ale celkové 13. místo mezi 94 soutěžícími není vůbec nešťastné. Stovku piv, kterou by nám vítězství zaručilo, jsme museli oželet a inspirováni známou bajkou o lišce a hroznech dáváme ve známost: Sova & Slamák stejně pijí Radegast…

Divadelní Soláň

19.08.2010

Festival s kulisami, které v divadle nenajdete, se uskutečnil v amfiteátru Horského hotelu Čarták, a protože počasí bylo nevyzpytatelné, v záloze měli pořadatelé i náhradní variantu v blízké Zvonici. Nakonec ji ale nemuseli realizovat, a tak jsme si zahráli na čerstvém horském vzduchu, byť v dost velké zimě. Omrzliny z toho ale nebyly a nachlazení jsme zahnali valašským penicilinem, takže ze Soláně jsme odjeli po kvalitní léčebné kúře až dalšího dne. Cestou domů jsme vzpomínali na fórky z představení pražského divadla Buchty a loutky Automat na filmy, které jsme v rámci festivalu zhlédli. Pěkné české představení…

Jaké to bylo v Náměšti (2. část – neděle, pondělí)

26.07.2010

Kaplička byla příjemně naplněná a na slunci (a také na pódiu) bylo v čase našeho popoledního vystoupení nepříjemné vedro. Před rokem jsme sice v soutěži skončili druzí za Martinem Rousem, ovšem následně jsme se o sobě dočetli, že jsme byli nevýrazní. Toho jsme se letos chtěli vyvarovat, a tak jsme se rozhodli, že do soutěžního setu zařadíme jen svižné písně. S tím korespondovalo také to, že nám zvukoví technici s hrdostí v hlase oznámili, že kytaru nepřipojí klasickou linkou, ale bezdrátovým systémem. Slamák už si v duchu představoval, jak Sova při produkci běhá po pódiu a po posledním tónu Erazima Hauera se vrhá i s kytarou mezi diváky, aniž by z ní před skokem musel vytáhnout jack. Dopadlo to ale jinak. Jako první jsme se rozhodli zahrát naši zatím poslední píseň, kterou jsme nazvali Marie. Hned na jejím začátku nám bylo jasné, že něco není v pořádku, a jen jsme doufali, že zvuky, které na nás útočily z odposlechů a které byly způsobeny špatně připojenou vysílačkou, nejdou mezi diváky. Doufali jsme marně. Máňu jsme dohráli popaměti, Slamák divákům stroze oznámil, že pokud by je zajímalo, o čem píseň byla, budou si ji muset přijít poslechnout další den na náš recitál na zámku. A pokračovali jsme dál, tentokrát už klasicky přidrátovaní… Zahráli jsme ještě Bakterie, Kuchyňský rock a již zmíněného Hauera a náležitě dopálení jsme se vypařili z rozpáleného pódia. Později si nás kolegové dobírali a říkali, že ty bicí nástroje v první písni fakt stály za to…

Zahráli jsme dobře, to jsme věděli. Dobře taky známe poučku o první písni, u které se musí počítat s tím, že bude obětována na zvukařský oltář, ovšem ještě lépe jsme si uvědomovali, že v soutěži, v níž se hrají jen čtyři písně, je taková oběť luxusem, jenž se nemusí vyplatit. Do zpěvu nám nebylo, a tak jsme se na příhodu s předčasně zesnulou a dokonale pohřbenou Marií rozhodli zapomenout v muzikantské zahrádce. Teď už měli vše v rukou hlasující diváci, a také Monty, který si užíval svůj soutěžní blok právě ve chvíli, kdy jsme se vraceli na Kapličku. Poslechli jsme si potom ještě Hlučné sousedy, na jejichž vystoupení nás upozornil Jiří moravský Brabec. Už při první písni se Slamák k Jirkovi naklonil a poznamenal, že kapely soutěží už jen o dva Krtky, jak se později ukázalo, měl pravdu. Než ale došlo k vyhlášení vítězů, zamířili jsme na Zámek, kde vystupoval Tamaral (tentokrát ve složení Petr Sedláček, Anežka a další dvě slečny, které nám bohužel zatím kapelníkem nebyly představeny). Do Amfiteátru jsme to vzali zkratkou přes Terasu, bylo to sice dál, zato horší cesta, Slávkův koncert jsme si ale nechtěli nechat ujít. A pak už jen čekání na konečný verdikt. Již tradičně se začínalo vyhlašováním vítězů písničkářské soutěže: třetí Monty, druhý Jiří Míža… první, kdo nám ke Krtkovi gratuloval, byl právě Jirka Míža, jenž se hbitě vydal pro láhev slivovice, kterou měl k této příležitosti připravenu. Stejně hbitá ale byla jedna z pořadatelek, jež Jurovi zastoupila cestu a snažila se mu vysvětlit, že právě teď nesmí nikam odejít. Následovalo totiž vyhlášení držitele Krtka od časopisu FOLK a u něj Jiří nemohl chybět. Oslavy se nám tedy zdvojnásobily, a tak jistě pochopíte, že z nedělního večerního programu už jsme neviděli vůbec nic…

V pondělí jsme měli mít jen recitál na Zámku, ale zisk Krtka s sebou přinesl ještě dopolední hraní na Terase a večerní v Amfiteátru, tedy s přihlédnutím k nočním krtčím oslavám řádně nabitý program. Terasu otvíralo torzo kapely Zhasni, proto není divu, že když Kuba Horák s Michalem Vaňkem přicházeli na scénu, zeptal se jich jeden z pořadatelů, jestli jsou ti Ostraváci Sova & Slamák. Chlapci chtěli do budoucna podobným trapným omylům předejít, a tak raději vystoupili ve fúzi s kapelou Monty. Při našem koncertě jsme je pak zahlédli s mnoha dalšími známými a ještě větším počtem naprosto neznámých posluchačů v hledišti. Bylo to prima hraní, a jelikož ke konci už se tóny našich písní mísily s kručením našich břich, zamířili jsme kolem poledne na vyprošťovací snídani. Popoledni jsme měli recitál na Zámku, když jsme tam dorazili, hrál právě Monty, ten tlustý pán nás prostě provázel celou Zahradou. Lidem se to líbilo, a tak Monty přidával a přidával a přidával… Naše hraní pak uvedl Slamák bonmotem o neskutečném štěstí posluchačů, kteří si mohli na jeden zátah vyslechnout recitály dvou písničkářských Krtků, i když v obráceném pořadí. Napřed hrál ten z roku 2011 a až po něm ten letošní. Uvidíme, jak se za rok Monty se svou rolí krtčího favorita popere…

Vyvrcholení celého festivalu pro nás přišlo večer. Na hlavní scéně jsme nad hlavu zvedli sošku Krtka, ale hlavně jsme mohli před náměšťským kotlem zahrát dvě písně. Dali jsme Hauera a Kuchyňský rock, a jelikož se to lidem líbilo, došlo i na exhumaci Marie, která tentokrát zazněla bez bicích. Ta rána na konci nebyla způsobena prokopnutým kopákem za námi se zvučících Hlučných sousedů, jak se mohlo zdát, to jen jedna z reprobeden neustála střet s na pódium svižně vyběhnuvším Jirkou Brabcem. Naštěstí se nikomu nic nestalo, i když některé z dětí, jež seděly na kraji pódia a vedle nichž bedna dopadla, jsou v šoku jistě ještě dnes…

Vystoupení v amfíku se nám vydařilo a ten adrenalin, který mu předcházel, k tomu všemu zkrátka patří. Jsme rádi, že jsme to, na rozdíl od oné neposedné bedny, se ctí ustáli, a těšíme se, že si to napřesrok budeme moci zopakovat. Pondělní večer a noc jsme pak částečně věnovali programu na hlavní scéně a částečně loučení s kamarády. Na závěr snad jen dnes už kultovní pozdrav Jury Nedavašky: „Tak za rok na Portě!“

Jaké to bylo v Náměšti (1. část – pátek, sobota)

19.07.2010

Loni jsme byli ubytováni v nedaleké Senici, a jelikož se nám letos nechtělo opět podstupovat noční pěší turistiku, řešili jsme, jakým způsobem se budeme nad ránem dopravovat do postelí. Bylo jasné, že Slamák navrhovanou roli řidiče-abstinenta nepřijme, a tak ve hře zůstala jízdní kola i stanování v Náměšti. Kola jsme nakonec na střeše nevezli, stan v kufru auta ano. Nepotřebovali jsme však ani jedno. Byli jsme mile překvapeni, když jsme při prezentaci ve štábu festivalu zjistili, že letos spíme přímo v Náměšti. Sova se zaradoval, že se v noci nebude muset plahočit pěšky čtyři kilometry do vedlejší vesnice, ovšem už po ujetí několika desítek metrů ze štábu na ubytovnu začal mudrovat cosi o nepřímé úměře… Své úvahy zakončil tím, že to stejně budou strastiplné cesty, poněvadž čím blíže budeme bydlet, tím déle a více se budeme družit s kolegy v muzikantské zahrádce. Měl pravdu. Ale nepředbíhejme…

Naše první zahradní vystoupení (a hned to soutěžní) bylo naplánováno až na třetí festivalový den. Měli jsme tedy dost času na aklimatizaci. Pátečního večera jsme si koncertu nazvaného „Pocta Petru Kalandrovi“ kvůli našemu pozdnímu příjezdu z olomoucké PředZahrady moc neužili, zato jsme měli možnost přivítat se s přáteli, z nichž některé jsme už rok neviděli. Byl to náročný večer. Jan Andělín Žamboch v jeho průběhu dokonce vybalil kytaru, aby svým kamarádům zahrál něco málo nedvědovských písní, začalo přituhovat. Kolem třetí hodiny ranní přemlouval Sova Žambocha, aby rozdivočelému trampskému národu zahrál něco od Plíhala, což bylo jasným znamením k tomu, abychom se odebrali na kutě. Stánky se prý u kapličky stavěly až do šesti do rána…

Sobotu jsme zahájili snídaní nebo spíše obědem v muzikantské zahrádce, kde jsme jako správní Ostraváci demonstrovali své lokální patriotství. Tento lokál jsme totiž neopustili po celý den. Až k večeru jsme nakoukli do amfiteátru. Při pozdější rekapitulaci toho, co jsme zhlédli, jsme s mírným údivem zjistili, že se jednalo pouze o písničkáře či kapely z písničkářů vzešlé: Frauenberg, Urbánek, Žamboši, Xindl X Band. V noci už jsme pak žádnou další brutální akci nepřipustili a šli jsme spát. Tak už to prostě končí, když večírek začne ráno, a navíc nás další den čekala soutěž o Krtka…

Jaké to bylo v Lipníku a Olomouci

09.07.2010

Letos jsme dostali šanci zahrát si také na dvou PředZahradách. Den předtím, než vypuklo zahradnické šílenství v Náměšti, jsme vyrazili do Lipníku nad Bečvou. Kromě nás se příchozí, kterých se na náměstí T. G. Masaryka sešlo požehnaně, mohli těšit také na Žambochy, Epy de Myi, Alibabu, Marien a slovenské Irish Rose. Každá z kapel dostala hodinový prostor, a to se to potom hraje… Žamboší koncert tak ukončily až hodiny na věži, které taktně odbily noční klid. Lipníku zkrátka předzahradní koncerty sluší a je na první pohled patrné, že Blanka Prudilová to dělá s láskou a navíc skvěle. Její povídání a fotky z akce najdete zde.

Následujícího dne nás čekala PředZahrada olomoucká na Horním náměstí pod orlojem. Těšili jsme se na ni a očekávali jsme, že naše dojmy ještě umocní. Bohužel se tak nestalo… V Olomouci se představili Lístek, Devítka a znovu také Marien, Žamboši a Irish Rose. My jsme měli celý koncert uzavírat. Poučení pro příště: poslední hraje buď největší hvězda, nebo ten, kdo vyrovnává časový skluz akce… Z našeho čtyřicetiminutového vystoupení tak zbylo slabých dvacet minut, přesto jsme si to užili, nehráli jsme totiž pro lavičky, jak s oblibou říkáme, když na koncert nepřijdou lidé. Hráli jsme pro žulové kostky a pro pár lidí postávajících a posedávajících u Trojice, na kašně či v přilehlé restaurační zahrádce. Nedůstojnost sama... Stejně jako předčasný konec koncertu z důvodu vrácení vypůjčených věcí z infocentra tak, aby zaměstnanci mohli odejít včas domů. Litovali jsme moderátora Jiřího Wilsona Němce, že musí za takových podmínek pracovat. Město by se nad tím určitě mělo zamyslet…

Ale ať nekončíme povídání o PředZahradách smutně, přidáme historku o tom, jak se Sova neoženil. Slamák ji viděl už z dálky, mířila k nim, zpočátku myslel, že se pohupuje v bocích do rytmu právě hrajících Irish Rose. Když mu došlo, že nejde o tanec, nýbrž o vrávorání, řekl Sovovi, který se soustředil před vystoupením, že tedy Milan vyhrál, protože ji spatřil první, že si ji může nechat, a zbaběle utekl, aby nadcházející scénu sledoval z bezpečné vzdálenosti. Dívce se Sova líbil a v podloubí ho začala tahat nahoru na radnici, zřejmě proto, aby mu tam řekla své ano (otázkou zůstává, jak by to provedla). Sova se vzpíral a očima hledal Slamáka, který mu zpovzdálí strouhal mrkvičku. V tu chvíli dívka popadla opodál stojící minerálku, začínalo to být vzrušující, vodu si lila na svá pevná ňadra. „Začátek soutěže miss mokré tričko,“ pomyslel si Slamák. Až později mu Sova prozradil, že dívka se chtěla jen napít, ale kvůli stavu, v němž se nacházela, to dopadlo tak legračně. Veškerá sranda však skončila, když dívka pochopila, že neoblomného Sovu do chomoutu nedostane, vypálila mu jednu ránu pěstí na solar a pak… pak si sedla ke schodům na pódium, opřela se zády o radnici a usnula. Když kolem ní o pár chvil později Sova & Slamák procházeli cestou na scénu, špitl Sova: „Tiše, ať ji nevzbudíš, jinak to dnes odehraje s námi…“ Nestalo se, také v Olomouci jsme vystoupili ve dvou a pak už jsme zamířili rovnou na Zahradu.

Zahrada 2010

07.07.2010

Na prvních pět prázdninových dnů jsme toho měli naplánováno poměrně hodně. Dvě hraní na PředZahradách v Lipníku nad Bečvou a Olomouci, a také soutěžní vystoupení a recitál na Zahradě samé. Nakonec byl náš program ještě nabitější, než jsme čekali, byť je třeba přiznat, že v koutku duše jsme ve vítězství, jež s sebou nese další dvě „zahradní“ vystoupení, nesměle doufali. Dnes už můžeme naprosto směle oznámit, že Sova & Slamák se stali laureáty hudebního festivalu Zahrada 2010 v kategorii písničkářů, čímž výraznou měrou přispěli ke zlepšení kvality trávníku náměšťského festivalového areálu, jelikož po úspěšném odchytu přivezli domů do Ostravy jednoho muzikálního hmyzožravce. Velmi si ho vážíme, jedná se totiž o Krtka Juppova (Talpa Juppi). Srdečné díky patří Vám všem, kteří jste nás v soutěži o Krtky podpořili. Vězte, že jste nám udělali velkou radost…

Kompletní výsledky najdete zde.

Hukvaldský brnkot + Hudební hospůdka U Arnošta

25.06.2010

V pátek jsme zkoušeli celkem vlažně… dalšího dne nás čekaly hned dva koncerty, a tak jsme se nějakým pilným cvičením nechtěli moc unavovat. V sobotu v devět ráno probudily Slamáka sluneční paprsky deroucí se do zkušebny a také telefon. Volal René Souček. Zpráva o tom, že na Hukvaldech je jen deset stupňů, ho nepřekvapila. Ta druhá, že se kastelán necelých šest hodin před začátkem rozhodl Hukvaldský brnkot zrušit, a to pro nepřízeň počasí, už zarážející byla. Ale co se dalo dělat? Nejlépe užít si krásného slunečného dne bez muziky. Sova se rozhodl, že nečekaně volné odpoledne využije ke koupi nových bot. Popadl peněženku a vyrazil. Cestou se ještě stavil do prodejny nejmenovaného obchodního řetězce pro cigára. Venku pak do plic labužnicky natáhl první šluk a ve svých starých keckách a bez jediné koruny se vydal šouravou chůzí k domovu. V Kauflandu byla toho dne pořádná tlačenice… Cestou domů si říkal, že na Hukvaldech by ho jistě neokradli, a hned našel viníka. „To mi zaplatíš, Součku,“ pomyslel si.

Do Frýdku jsme vyjeli asi v šest večer, slunce svítilo a teploměr ještě pořád ukazoval dvacet stupňů. Krásný červnový sobotní večer mohl začít. O diváky na terase hudební hospůdky U Arnošta jsme se dělili s místním divadelním ING Kolektivem, jehož „intelektuálně nevyváženou galasuperšou“ jsme se ze všech sil pokoušeli vyvažovat. Na závěr našeho druhého vstupu jsme zařadili Erazima Hauera, který jako jediný mohl všechny přítomné důstojně připravit na následující divadelní jednoaktovku „Imperium vrací uhlo“. Divadelně-hudební večer se vydařil. Dorazil dokonce i meteorolog Souček se svou rosničkou, a tak se není co divit, že muzicírování (mj. s Johnem a Karou, členy frýdecké folkové formace Kajkery a zároveň majiteli zmiňované hospůdky) pokračovalo až do brzkých ranních hodin. Přesný čas vám ale nepovíme, z koncových světel prvního nedělního vlaku jsme si ho nebyli schopni odečíst…

Zahrada (písničkářů) 2010

25.05.2010

V sobotu 22. května proběhla v Kuřimi na zámeckém nádvoří přehlídka toho nejlepšího, co naše amatérská písničkářská scéna v současnosti přináší. Do Náměště na Hané na festival Zahrada, který se letos uskuteční od 2. do 5. července, ale z osmnácti účinkujících mohla postoupit jen třetina. Dramaturg Zahrady Michal Jupp Konečný v součinnosti s Jiřím moravským Brabcem a Milanem Tesařem poslal do soutěže o Krtka následující šestici: David Bartoš, Jiří Míža, Monty, Lada Šimíčková a Ivo Cicvárek, Svitky a Sova & Slamák. V Náměšti tedy budeme obhajovat loňské druhé místo, a proto budeme opět potřebovat vaši podporu. Naše soutěžní vystoupení je naplánováno na pravé poledne v neděli 4. července na scéně Kaplička, recitál budeme mít o den později, tedy v pondělí 5. července ve 13 h na scéně Zámek. Už teď se na letošní "zahrádkaření" těšíme. Prozatím se můžete podívat, kdo všechno byl k vidění a slyšení v kuřimském finále. Fotogalerii Milana Tesaře naleznete zde.

Koncert Pavla Dobeše

12.05.2010

… proběhl Prvního máje v Třebovickém mlýně a my jsme Pavlu Dobešovi, který tentokrát vystoupil společně s Tomášem Kotrbou, předskakovali. Dobeš v Ostravě pořád táhne, takže předprodej musel být ukončen už v průběhu týdne a mohli jsme se tedy těšit na plný sál. A skutečně jsme hráli v příjemném prostředí před téměř dvěma stovkami většinou vnímavých diváků. Ty neukázněné během našeho vystoupení zpacifikoval náš nový fanoušek Radovan Hajda ze Šenova u Nového Jičína, který „narušitele“ poněkud drsnějším způsobem umravnil, za což si od publika vysloužil potlesk na otevřené scéně a také sovoslamákovský dík.

V půlhodince, jež byla našemu hraní vymezena, jsme lidem, kteří nás dosud neznali, chtěli představit to nejlepší z našeho repertoáru, nakonec jsme se ale rozhodli risknout i jednu zbrusu novou píseň. Pracovně jsme si ji prozatím nazvali „Marie“ a zasadili jsme ji do jihočeského bermudského trojúhelníku nacházejícího se mezi Pískem, Týnem nad Vltavou a Temelínem. Líbila se, a tak se na ni můžete těšit už na Zahradě písničkářů v Kuřimi.

Dobešovo vystoupení jsme si samozřejmě nenechali ujít a musíme říct, že se nám líbilo a navíc pro nás bylo velmi poučné, co se týče dramaturgické výstavby koncertu. Jak je u nás již zvykem, nemohl se ani prvomájový večer obejít bez následné družební akce. Tu jsme původně chtěli zakončit v nejmenované porubské pivnici, jelikož nám však bylo zakázáno hrát na kytary a po neuváženém investigativním Slamákově dotazu na důvod tohoto zákazu bylo přinesené pivo odebráno i Sovovi, akce se přesunula do konkurenční restaurace, kde už bylo všem všechno jedno… Zrušte investigativní redaktory, Bohemians Praha a restauraci Bohemia v Ostravě-Porubě! Ať žijí klokani a Ďolíček!!!

Malá Ostrava

06.04.2010

... tak pojmenoval Milan Kaplan akci, jíž dal podtitul ostravské klubové písničkářské dny. Klubové byly, ostravské ne tak docela. Ve dvou dnech se na palubě Parníku vystřídali muzikanti z různých koutů naší země: z Prahy přijeli Dana Houdková a Jan Řepka, z Brna Jiří Monty Motyčák, z Frýdku-Místku René Souček a Hana Kopřivová, nechyběli orlovští Dospiva & Bublavá, z Rožnova pod Radhoštěm dorazil Pavel Dorda a daleko to nemělo ani opavské Dobrozdání či místní Z. Mendoš Furmančík. My jsme svým koncertem celou akci uzavírali, snad trošku nervózní jsme byli z toho, že v Parníku šlo o naši premiéru, ale dopadlo to výborně, a tak se těšíme, až se do tohoto muzice prospívajícímu prostředí zase vrátíme...

Parník se začal potápět těsně před půlnocí, kdy už nechtěli nalévat ani na horní palubě. Došlo tedy na Slamákova slova, který ihned po našem příchodu a zjištění, že Radegast byl v klubu nahrazen Ostravarem, prohlásil, že Parník jde ke dnu. Tam jsme se v žádném případě nechtěli nechat stáhnout, a tak jsme již tradičně zamířili do nedalekého The Miror Pubu (viz. Koncert v ZOO). Číšnice nám ale (s výraznou pomocí přechodu na letní čas) nastavila zrcadlo už ve tři, a jelikož se nám ještě nechtělo spát, večírek pokračoval doma, kde na Slamáka čekala jeho nová hračka. Při nesmělých pokusech o společné hraní se ale Sovovi zdálo, že zvuk jeho kytary není příliš výrazný, a proto se tento "ortodoxní vybrnkávač" rozhodl přejít na hru trsátkem. Jeho stylem byli zcela zaujati nejen posluchači, ale také všichni přítomní amatérští fotoreportéři, takže bohužel jediným snímkem, který vám můžeme nabídnout, je fotografie obalu speciální edice trsátek (prodávají se výhradně v balení po osmi kusech), kterými Sova nad ránem mlátil do svých týden nově natažených strun. Bylo to velké představení. A pak že Ostrava je malá...

Vánoční folkový kapřík

09.12.2009

Letos na podzim se nám ozval Milan Kaplan, hlavní pořadatel a duše největší písničkářské akce osmdesátých let minulého století, s tím, že by právě na Folkové kolotoče chtěl po letech navázat a dát šanci mladým regionálním písničkářům představit se ostravskému publiku. Kapřík se lovil na Stodolní ulici v hudebním klubu Boomerang a své návnady kromě nás nahodili také René Souček, 2až3, Hana Kopřivová a Lucie Bublavá & Jan Dospiva. Porybným (rozuměj dramaturgem a moderátorem večera) byl samotný Milan Kaplan, který naše vystoupení zařadil až na závěr celé akce. Hráli jsme Boomerangu plnému vnímavých posluchačů, bylo to úžasné vyvrcholení letošní sezony. Tak se nám to zalíbilo, a měli jsme chuť si ještě zahrát, že jsme se rozhodli zajít na Kuří rynek do Díla, kde jsme si kdysi před léty poprvé vzájemně přehrávali své písně. Bavili jsme se, hráli a zpívali, když si k nám přisedl nějaký chlapík. Jmenoval se Petr. Hned po prvních slovech jsme ho odhalili: ta podoba a ten hlas… syn Pavla Dobeše. Pokračovali jsme ve třech a musíme podotknout, že jablko nepadlo daleko od stromu. Tak pro nás tedy skončil Vánoční folkový kapřík. Byl to dlouhý a náročný výlov. K domovům jsme se vydali okolo sedmé ranní…

Beskydské folkování

25.11.2009

Na Beskydském folkování (nebo chcete-li na Beskydském půlkování, jak tuto soutěžní přehlídku překřtil René Souček) jsme už před léty hráli. Tehdy jsme z našeho vystoupení neměli vůbec dobrý pocit, a tak jsme se obávali, co nám páni zvukaři přichystají letos. Všechno ale dopadlo nad očekávání dobře, snad až na to prokleté losování pořadí… Slamák z losovací misky neomylně vytáhl jedničku a mezi ostatními vystupujícími to úlevou zašumělo. Jeho naivním výmluvám, že se domníval, že se losuje konečné umístění, neuvěřil ani jindy důvěřivý Sova, který se však kupodivu nezlobil, a očka mu zajiskřila v předtuše nečekaně prodlouženého večírku. A když si Souček vylosoval startovní pozici č. 4, bylo o přejmenování festivalu z Folkování na Půlkování rozhodnuto definitivně… Ještě než přišli na řadu hlavní hosté večera, kterými letos byli pánové Redl, Janoušek a Lenk, došlo k vyhlášení vítězů. Tentokrát se dostalo i na nás: získali jsme Zvláštní cenu poroty. Ta je skutečně zvláštní, neboť se skládá ze dvou na první pohled naprosto nesourodých částí. U první z nich se nám zatím nepodařilo zjistit jejího autora, u druhé jsme byli úspěšnější. Nakonec jsme zjistili, že první část je velmi praktickým nosičem trofeje samotné. Jak zpívá náš kamarád Slávek „ono to zapadá do sebe, paráda, táák“… Tak a na závěr zbývá už jen poděkovat Liboru Cenkovi z BG Stylu, že v noci zařídil naši bezpečnou dopravu zpět do Ostravy. Díky, Čendo.

Koncert v ZOO

04.09.2009

Letošní Koncert pro ZOO přivítaly zejména šelmy, jimž byl u příležitosti Roku šelem věnován. Žádná z nich naštěstí nezatoužila přijít si některého z muzikantů naposledy vyslechnout „na živo“, a tak jsme hráli zejména pro lidi a chvílemi také pro osly, kteří naslouchali v přilehlém výběhu s výrazem jim vlastním. Přítomnost ušatých lichokopytníků glosoval při svém vystoupení Pepa Streichl, jenž prohlásil, že má konečně možnost vidět pohromadě naši politickou elitu. Bezprostřední, pohotový a vtipný. Takový je čerstvý šedesátník Pepa stále. K narozeninám Ti, Pepo, samozřejmě gratulujeme. A také děkujeme za letošní benefiční hraní v ZOO. Stejně tak jako René Součkovi, Douda Bandu, Ležérně a vleže, Beatě Bocek a Žambochům. Příjemné nedělní odpoledne, večer i noc završilo neplánované vystoupení hudební skupiny SSSR (Sova, Slamák, Souček René) na zahrádce The Miror Pub v centru Ostravy. Všem majitelům bytů na přilehlých pavlačích se dodatečně omlouváme za rušení nočního klidu a hlavně děkujeme susedce, že nás ráno nenahlásila...

Muzikantské žně

19.08.2009

Svým vystoupením jsme zahajovali druhý den frýdecko-místeckého festivalu. Většinou všichni hovoří o tom, že je to nevděčná úloha, což nemůžeme popřít. Je třeba počítat s tím, že se stanete interpretačním obětním beránkem předhozeným zvukařskému vlkovi. Na druhou stranu máte jistotu, že na vaše hraní přišli lidé, jež vaše písničky zajímají. Hrstka takových se našla i ve Frýdku. Patří jim za to náš dík a také svérázná omluva zvukaře, které se nám v zákulisí dostalo. Hodně jsme se nasmáli při představě toho, co by se stalo, kdyby na Žních vystupovali Žamboši a nerudný dědek Juří si musel (stejně jako my) vyslechnout: „Promiňte, že jsem vám to tak zadupal, ale jinak jste hráli dobře.“

Škodolibě jsme se zdrželi, abychom si vychutnali vystoupení několika dalších kapel. Při nich nás dotěrnými dotazy vyrušovala neodbytná děvčátka v barvách nejmenovaného mobilního operátora. Jejich palbu otázek Slamák odbýval dotazem, zda jejich rodiče platí koncesionářské poplatky, čímž dívky tak zblbnul, že nám věnovaly dva nejmenované energetické nápoje, které měly zaručit naši bdělost při volání v jakémsi speciálním nočním tarifu. „Vydržím až do rána,“ pískal netopýr vyobrazený na plechovce drinku. A Sova podotkl, že při některých produkcích na folkových a country festivalech by měly být energetické nápoje rozdávány povinně…

Starý dobrý western

10.08.2009

Jeden z největších českých festivalů zaměřených ryze na country a bluegrassovou muziku pořádají členové občanského sdružení Country kapela Gympleři Vsetín. V pátek a sobotu se na Bystřičku sjelo více než třicet kapel, které country a bluegrass vyznávají. A mezi účinkujícími nechybělo ani naše ryze folkové duo. A byli jsme tomu rádi. Diváci byli stejně pohodoví jako počasí, které v sobotu na přehradě panovalo. Sova se po našem vystoupení nechal atmosférou unést natolik, že prohlásil: „Mám trampy rád. Naši trampové nám zkrátka rozumějí.“ A měl pravdu. Hraní to bylo příjemné a dobrý pocit nám nemohla pokazit ani spíše úsměvná historka se sháněním židlí. Country a bluegrass se totiž asi hrají výhradně vestoje, a tak jsme svou žádostí o dvě židle mírně zaskočili pořadatele. Koncert jsme odehráli jako siamská dvojčata na lavici, o níž jsme mluvili jako o trestné, ale věřte, že tak hrozné to nebylo.

Vzpomněli jsme si na Pepu Streichla, kterému jsme se před lety smáli, že si na svém webu v technických požadavcích nárokuje právě židli. Tehdy nám vysvětlil, že spolu s honorářem je židle jednou z nezásadnějších požadavků správného muzikanta. Poučili jsme se tedy a v našich technických požadavcích od té doby nárokujeme hned židle dvě. Teď už zbývá jen vymyslet, jak donutit pořadatele, aby náš web navštěvovali…

V průběhu pozdního odpoledne jsme ještě dali pár temp v místní přehradě a z Bystřičky jsme se přesunuli na pouť do Velkých Karlovic, jelikož jsme se po vzoru Honzy Nedvěda rozhodli vystřelit si růži z papíru. Sova uspěl hned napoprvé, Slamák věren Samsonovi až napotřetí…

Amfolkfest 2009

29.07.2009

Na Pulčiny jsme přijeli v pátek asi hodinu před půlnocí, právě když začínalo pršet, což nevěstilo nic dobrého. Naše první kroky mířily do místní hospody a po krátké aklimatizaci jsme se vydali na kutě. Druhý den jsme totiž měli hrát v pravé poledne, tedy v době, kdy každý správný folkař ještě spí… ne tak každý správný tramp, ten už má za sebou snídani v podobě šampaňského a kaviáru a je připraven naslouchat vystupujícím kapelám. Prapor správných trampů, ostatně jako již tradičně, držel Cimbura & spol.

Nad Pulčínem se honily mraky a vypadalo to, že si budeme muset odtrpět hraní v dešti. Ale už před námi vystupující kapela Vrkoč končila svůj koncert za krásného slunečného počasí, které vydrželo i po celou dobu našeho vystoupení. Marně jsme vzpomínali, kdy jsme měli tolik štěstí. Dosud jsme vždycky hráli po prvotřídních vyvolávačích deště. Takže ještě jednou díky, pánové z Vrkoče!

Sobotní odpoledne jsme si pěkně užili, přestože počasí i nadále zkoušelo návštěvníky, kolik toho vydrží. Slamák si na pódium odskočil ještě při vystoupení Žambochů, kdy v Plísničce nahradil Stániččinu němčinu ostravštinou. Potom došlo k osudovému setkání s Kubou Horákem z novoborského Zhasni a oba Kubové si po zbytek Amfolkfestu vzájemně přáli vše nejlepší k jejich jmeninám. Kdo z nich nakonec zhasl jako první, se nám nepodařilo zjistit…

Karlovské hudební léto

27.07.2009

Tento projekt si vymyslel Lubor Gášek doslova před pár týdny, a tak to pro nás byla cesta do neznáma či ještě lépe řečeno cesta téměř do pralesa, a to bez nadsázky. Karlovské hudební léto totiž probíhá v penzionu Pod Pralesem, který se nachází v bezprostřední blízkosti horského pralesa Razula. Příjemné hraní na zdravém horském vzduchu ozvučil kapelník Vrkoče Dušan Trličík a v průběhu koncertu došlo také k historickému výstupu prvního brněnského Kosmonauta Michala Šimíčka do volného prostoru mezi dveřmi do hospody a schodištěm na terasu. Zejména s písní Morčata, při které ho na vejce doprovodil Slamák, neměly Velké Karlovice ani Huston žádný problém…

Už padla zmínka o pralese Razula, ten je tvořen převážně jedlo-bukovým porostem s příměsí smrku a javoru klenu, o čemž jsme se mohli přesvědčit na vlastní oči. Vnímavým posluchačem našich písní byl onoho pátečního večera také Petr Ulrych, který za námi po koncertě přišel a bez varování nám vysekl poklonu, z čehož se nám trochu podlomila kolena, na druhou stranu ale bez mučení přiznáváme, že od takového mistra nás to velmi potěšilo... Od muziky se debata časem stočila k dalším tématům. Dostalo se i na lidské zdraví a úroveň českého zdravotnictví. Tehdy vycítil svou šanci Milan a bylo znát, že si s panem Ulrychem mají o čem povídat. Oba umělci setrvali v krátkém srdečném rozhovoru, vyměnili si své zkušenosti s kolenními a kyčelními kloubními náhradami, Sova na rozloučenou předvedl své rentgenové snímky a příslušné jizvy a nakonec se oba muzikanti zase odšourali každý po svých a po svém…

Krtci na Prahu!!!

13.07.2009

Děkujeme vám všem, kteří jste nás letos v Náměšti podpořili v soutěži o Krtka, a zároveň gratulujeme Martinu Rousovi, jenž nás porazil a zařídil to, že Krtek se letos nebude společně s Erazimem Hauerem podílet na překonávání letitých rekordů soudruha Misky, nýbrž přiloží své tlapky k dílu při budování linky D pražského metra. Výsledky soutěže najdete zde. Co se týče muziky, zažili jsme na Zahradě snad všechno: od koncertů úžasných, přes standardní až po ty zcela tristní. Ale tak už to na festivalech chodí. Kolik lidí, tolik chutí. Anebo jak se říká u nás na Ostravsku: proti gustu žaden deputat. Shodli jsme se na tom, že kdybychom měli ze všech těch kapel a písničkářů vybrat toho, kdo nás nejvíce zaujal, byl by to pražský Jananas. Stejný názor sdílela i redakce Folk & Country, jež Jananasu přisoudila jednu z cen, čili zase Krtek a zase Praha… Ta bude za chvilu poddolovana jak cyp! Třeba se jednu aji propadne…

Zahrada 2009

02.07.2009

Dnes odjíždíme na Zahradu do Náměště na Hané. Máme v plánu udělat si takovou čtyřdenní minidovolenou. V pátek budeme mít od desáté dopolední recitál na Zámku a v sobotu budeme od třinácti hodin soutěžit o Krtka na Kapličce. Tož přijeďte taky, bude fajn…

Folkové Pomoraví

01.07.2009

Také třetí ročník a také krásný zážitek, který nám nepokazilo ani to, že naše vystoupení propršelo (samozřejmě, že všichni před námi i po nás hráli v suchu, ale to je osud). Diváci naštěstí byli perfektní, nezalekli se rozvodněného ramena Moravy a nenechali nás v tom samotné, a tak nám bylo v litovelské Loděnici moc pěkně. Už dávno jsme měli to přání zahrát si v loděnici, navíc jednu, ve které se každoročně pořádá letní hudební festival, máme za humny, ale tam o nás asi ještě nevědí. Naštěstí se o nás díky Honzovi Žambochovi dozvěděli v Litovli, takže už jsme za vodou… Jako hlavní hvězda večera vystoupil Ivan Hlas s Norbi Kovácsem a „Olinem“ Nejezchlebou. Dohodli jsme se, že se na ně mrkneme a bude-li to stát za to, můžeme se i zdržet… Zůstali jsme až do konce, přestože na nás Ivan ve svém prvním přídavku řval, abychom táhli do háje, všichni pryč... Když jsme je tak pozorovali, říkali jsme si, že Alexandrovců je zbytečně moc. Kolik krásné muziky se dá udělat ve třech lidech! A proto choďte na Ivana Hlase, i když už nehraje tak nahlas…

Hukvaldský brnkot

15.06.2009

Třináctého (naštěstí v sobotu) jsme vyrazili na třetí ročník festivalu, o kterém náš kolega Janáček nemá ani tušení. Vymysleli si ho (a také zorganizovali) frýdecko-místecký písničkář René Souček a hukvaldský kastelán Mirek Holiš. Meteorologové naštěstí opět neměli svůj den, a tak se nahoru na hrad, kde se hrálo a zpívalo, vyšplhalo i několik desítek posluchačů. Celé odpoledne moderoval už zmíněný René Souček, a právě jeho bezprostřední vystoupení se nám hodně líbilo. Stejně tak jako to závěrečné – Žamboší. Náš v současnosti první folkový manželský pár tentokrát vystoupil bez Juřího z Valach, což se zpočátku zdálo být problémem v písni „V podchodu“, naštěstí za nepřítomného Juřího pohotově zaskočil Slamák, který náročný text čítající dvě slova s vypětím všech sil zvládl. Už teď se těšíme na příští Brnkot. Z toho letošního si můžete prohlédnout fotky i videoreportáž.

Zahrada (písničkářů) 2009

25.05.2009

Příjemné setkání se starými i novými známými, které se raději nebudeme pokoušet vyjmenovat, určitě bychom na někoho nám milého zapomněli, a to by nás mrzelo. Více než osmihodinový písničkářský maraton pro nás navíc skončil dobrou zprávou: dramaturg Michal Jupp Konečný si nás vybral na Zahradu 2009. Na začátku července tak budeme v Náměšti na Hané soutěžit o Krtka. Tak nás nezapomeňte přijet podpořit! Děkujeme.

Generálka a premiéra v jednom

20.05.2009

To, že Žamboši letos vydají své v pořadí druhé album, nebylo žádným tajemstvím. To, že každé nové valašské CD se musí řádně pokřtít, ví každý malý Valášek. A to, že si právě nás Žamboši vybrali za ostravské kmotry desky, na níž přituhuje, jsme přivítali s nadšením. Často k podobným akcím přizváni nebýváme, neboť se kapely obávají o to, aby na závěr koncertu bylo ještě čím křtít. Při své volbě Žamboši prokázali velkou dávku odvahy, ale pár kapek pravé valašské slivovice nakonec zbylo i na křest samotný a společný koncert v klubu Templ, který byl pro Žambochy premiérovým ostravským křtem a pro nás vydařenou generálkou na Zahradu písničkářů, byl skvělý. Takže trošku nervů jsme zažili jenom den před koncertem, kdy jsme hráli v živém vysílání České televize, ale i to jsme přežili (viz. sekce MUZIKA).

Návrat po roce

23.03.2009

Jak jsme slíbili, tak se také stalo. Po roční pauze jsme se vrátili k aktivnímu hraní. Zaprvé se nám už po něm stýskalo a zadruhé jsme měli strach, abyste na nás nezapomněli docela. Znáte to – sejde z očí, sejde z mysli. K tomu ale naštěstí nedošlo… Přes předkolo jsme postoupili na Orlovský špagát, kde jsme si kromě postupu na kuřimskou Zahradu písničkářů vyhráli i cenu diváků. Tentokrát nám moc dlouho nevydržela. Místo obvyklého dortu nám diváci svými hlasy přisoudili láhev vína, což nás ale ani trošku nerozhodilo…