Sova & Slamák

Marie

vždy ráno už nějaký rok
jezdím z Týna
do práce na první blok
do Temelína
v elektrárně jaderné je třeba občas kůže hroší
jinak jsme v jádru samí dobří hoši

a moje žena Marie
kdysi s láskou
dávala šunku, kapie
na chléb a máslo
svačinu ani Marii už dneska nemám jistou
to od té doby, co se stala aktivistkou

ref:
jak mám chodit z práce včas, furt vysvětluju Máně
když se věčně s kámoškama přivazuješ k bráně
Three Mile Island, Černobyl, oponuje Máňa
říkám: už zase básníš jako Šrámek Fráňa

do práce jako k oslavě
nejspíš proto
kdysi jsem dělal v Ostravě
tož vim o tom
cestou nám optimismus vyzařuje z tváří
někteří zpátky ještě více září

a moje žena Marie
teď se mnou nespí
že svítím přes žaluzie
už venku z cesty
nikdy mi nevěřila, když jsem říkal zlato
ty vůbec nechápeš, co dokáže atom

ref:
jak mám chodit z práce včas, furt vysvětluju Máně…

když menší výbuch nastane
a furt se žije
nikomu nic se nestane
až na prémie
my za to nemůžem, my to máme v oku
vždycky to pojebou ti z druhého bloku

se mnou se moje Marie
občas smíří
na to se vždycky napijem‘
já trochu hýřím
nad ránem zavírá to fernet, rum a gin fizz
rázem je zelená víc než celý greenpeace

ref:
jak mám chodit z práce včas, furt vysvětluju Máně