ALEXANDROVCI NA KONI A PŘEMNOŽENÍ KOMÁŘI...

Poté, co se loni lékař na třeboňské pohotovosti rozhodl svou diagnózou zabít Slamáka (a nutno podotknout, že se mu to málem podařilo), jsme se zařekli, že v Třeboni už nikdy koncertovat nebudeme. Jenže! Když jsme zjistili, že letošní vítěz Houpacího koně si zahraje na společném koncertu s Epydemií, Jananasem a Žambochy, své rozhodnutí jsme přehodnotili. „Dobře, ale sjedem tam na otočku,“ uvolil se Slamák, „chci zemřít na Moravě, ne mezi kaprožrouty...“ Skoro čtyři sta kiláků tam a stejně tolik zpátky, a to kvůli dvaceti minutám hraní mezi polednem a čtvrtou odpolední. Tajně jsme doufali, že nás nasadí na závěr soutěže, jenomže o pořadí rozhodoval los. A jelikož kapela Jelen losovala podobně jako hraje, dopadlo to tak, že v pravé poledne, kdy slušný člověk obědvá a správný folkař teprve vstává, my hráli v zámeckém parku hrstce posluchačů…

Hned poté jsme zamířili na pivovarskou zahrádku, cestou nás ale zastavila jedna z pořadatelek: „Nezapomeňte si vyzvednout hlasovací lístky!“ - „My soutěžíme, tak asi těžko můžeme hlasovat,“ snažil se oponovat Slamák. S logikou ovšem nepochodil. „Všichni účinkující můžou hlasovat,“ zněla pro nás zcela nepochopitelná odpověď. „Takže každá kapela může hodit hlas sama sobě?“ - „Dokonce každý člen kapely. A většina to tak dělá,“ zazněla odpověď pro nás ještě nepochopitelnější. „Ale to přece zvýhodňuje kapely oproti sólistům,“ kopal Slamák za písničkáře, „navíc by nám muselo být trapně, kdybychom hlasovali sami pro sebe.“ -„Já hlasuju pro Regenta,“ prohlásil rezolutně Sova a vykročil směrem k pivovaru.

Tam (na zahrádce, kde ve stejné budce prodávají pivo i repelent, a vědí, proč tak činí) jsme tyto zvláštní soutěžní regule ještě chvíli rozebírali a celou věc dovedli do absurdna: „Čili když se do Houpacího koně přihlásí Alexandrovci, o vítězi je prakticky rozhodnuto,“ přemítal Slamák a Sova jen suše dodal, „takže žádný 'Poslední komár letos'...“

Mimochodem - nakonec jsme skončili těsně druzí. Zajímá-li vás o kolik hlasů, vězte, že o pár…