DRAMATURGICKÝ KOČKOPES ANEB UNDERGROUND POD KOMÍNEM

„Už jsem zažil pár kapel, které se po koncertě rozhádaly tak, že se rozpadly, ale před hraním to vidím prvně,“ pronesl Vlna, když nás viděl (a hlavně slyšel) připravovat se před vystoupením na festivalu Pod komínem. Naše hlasitá výměna názorů byla způsobena třemi faktory: za prvé tím, že Sova nic neslyší, za druhé tím, že Slamák si nic nepamatuje, a za třetí tím, že Kamiš nic neřeší. Navíc naposledy jsme hráli před téměř deseti měsíci a náš nesmírně složitý stage plan nám vypadl z hlavy. Nakonec to ale Kamiš vyřešil. Sovu posadil před jeden mikrofon, Slamáka postavil před druhý a sám se uvelebil na cajón. Hrát jsme měli čtyřicet minut, ale protože po nás na druhém pódiu vystupující Tomáš Kočko pořád protahoval zvukovku, přidávali jsme tak dlouho, až z toho byla regulérní hodina.

Když jsme pak u jeho hraní seděli venku, utrousil Kamiš nad gulášem: „Co tak dlouho zvučil? Vždyť už tři minuty drží jeden akord a do toho huláká.“ – „To je ta world music,“ opáčil Slamák, „a koukej na tu promyšlenou dramaturgii, až skončí Kočko, vystoupí terapeutický pes Duncan.“ – „To je zajímavý kočkopes,“ uzavřel Sova.

Těsně před odjezdem nás zastavil majitel Záhlinického pivovaru Aleš Přinosil. „Konečně písničky, které jsou chytré a mají myšlenku. Podobné pocity jako dnes při vašem koncertu jsem míval, když jsem jako mladý chodíval na Mertu. Bylo to podobně undergroundové…“ Rozloučili jsme se, nasedli do auta a mlčky vyrazili na cestu. Po chvíli se ze zadního sedadla ozval Kamiš: “Underground! Já pořád říkám, že Sova & Slamák to je jediný nefalšovaný underground…“