FESTIVAL, KTERÝ VÁM (NE)MŮŽE BÝT UKRADENÝ

Jsou festivaly, které vám můžou být ukradené. Odehrajete, odjedete. Jsou ale festivaly, která vám ukradené být nemůžou. Moderně bychom je mohli nazvat třeba kultovními. (I když toto slovo už dávno ztratilo svou sílu. Všimli jste si, že dnes je kultovní už skoro všechno?!)

Zkrátka Folkový kolotoč pro nás vždy byla kultovní záležitost a vždycky jsme litovali, že jsme se v době jeho největší slávy teprve učili první akordy. Leč Milan Kaplan po osmatřiceti letech tuto značku oprášil a rozhodl se uspořádat desátý ročník. A jelikož už pár akordů umíme, nemohli jsme na něm chybět. „Třicet minut. Ani o vteřinu dýl. A bez přídavku. Pravidla jsou pro všechny stejná,“ upozornil nás Kaplan, než opustil pódium. Deset, patnáct, dvacet, pětadvacet, Erazim, Slamákovo: „Děkujeme, nashledanou“ a skandování Ostraváků: „Eště, eště!“ Přicházející Kaplan se otočil na patě, procedil mezi zuby: „Tak tuhle bitvu jsme prohráli, běžte!“ a zmizel...

Po čase jsme se Milana ptali na budoucnost Kolotoče a dozvěděli se, že dům kultury, v jehož areálu se desátý ročník konal, se rozhodl příští rok uspořádat festival vlastní a v rámci konkurenčního boje se Kaplanovi snaží organizaci dalšího ročníku co nejvíc zkomplikovat. Zdá se, že o značku „Folkový kolotoč“ bude ještě boj. „A pak že je to festival, který nám nemůže být ukradený,“ uzavřel tohle smutné povídání Sova.