Hukvaldský brnkot 2014

„Nazdar, v kolik hrajeme?“ dotazoval se pár dní před festivalem Slamák Reného Součka. „Letos jste headlajneři, takže stačí, když přijedete na pátou.“ – „Co že jsme?“ – „No jako že hrajete poslední.“ – „Aha, tak my přijedeme na pátou.“

Na hrad jsme dorazili v době, kdy se nad ním začínala stahovat mračna. Chvíli to ještě vydrželo, ale asi v polovině našeho hraní to spadlo, tak jsme vyzvali diváky, aby se přišli schovat k nám na pódium. A oni to, světe, div se, vzali vážně. Bylo to zajímavé a nadmíru příjemné hraní s posluchači za zády. Takové milé, radostné setkání...

Zdaleka největší radost nám ale udělali ti dva zamilovaní, kteří se svých míst nehodlali jen tak vzdát. Přioblékli se, přezuli, nasadili pláštěnky a kývajíce se do rytmu si prozpěvovali spolu s námi. Víme o vás. Příště přijďte zas...

A vy, hukvaldští konšelé, se příště zamyslete nad tím, zda je rozumné pořádat v areálu hradu ve stejný den, nadto ve stejnou dobu, dvě podobné akce. To by se snad nemohlo stát ani v Kocourkově... My jsme po hraní těch pár kroků z hradu do obory na ty vaše „Lašské hry“ udělali, ale jen proto, abychom pozdravili Žambochy, s nimiž jsme pak společně kroutili hlavami nad vaším počínáním...