Hukvaldský brnkot + Hudební hospůdka U Arnošta

V pátek jsme zkoušeli celkem vlažně... dalšího dne nás čekaly hned dva koncerty, a tak jsme se nějakým pilným cvičením nechtěli moc unavovat. V sobotu v devět ráno probudily Slamáka sluneční paprsky deroucí se do zkušebny a také telefon. Volal René Souček. Zpráva o tom, že na Hukvaldech je jen deset stupňů, ho nepřekvapila. Ta druhá, že se kastelán necelých šest hodin před začátkem rozhodl Hukvaldský brnkot zrušit, a to pro nepřízeň počasí, už zarážející byla. Ale co se dalo dělat? Nejlépe užít si krásného slunečného dne bez muziky. Sova se rozhodl, že nečekaně volné odpoledne využije ke koupi nových bot. Popadl peněženku a vyrazil. Cestou se ještě stavil do prodejny nejmenovaného obchodního řetězce pro cigára. Venku pak do plic labužnicky natáhl první šluk a ve svých starých keckách a bez jediné koruny se vydal šouravou chůzí k domovu. V Kauflandu byla toho dne pořádná tlačenice... Cestou domů si říkal, že na Hukvaldech by ho jistě neokradli, a hned našel viníka. „To mi zaplatíš, Součku,“ pomyslel si.

Do Frýdku jsme vyjeli asi v šest večer, slunce svítilo a teploměr ještě pořád ukazoval dvacet stupňů. Krásný červnový sobotní večer mohl začít. O diváky na terase hudební hospůdky U Arnošta jsme se dělili s místním divadelním ING Kolektivem, jehož „intelektuálně nevyváženou galasuperšou“ jsme se ze všech sil pokoušeli vyvažovat. Na závěr našeho druhého vstupu jsme zařadili Erazima Hauera, který jako jediný mohl všechny přítomné důstojně připravit na následující divadelní jednoaktovku „Imperium vrací uhlo“. Divadelně-hudební večer se vydařil. Dorazil dokonce i meteorolog Souček se svou rosničkou, a tak se není co divit, že muzicírování (mj. s Johnem a Karou, členy frýdecké folkové formace Kajkery a zároveň majiteli zmiňované hospůdky) pokračovalo až do brzkých ranních hodin. Přesný čas vám ale nepovíme, z koncových světel prvního nedělního vlaku jsme si ho nebyli schopni odečíst...