Muzika pro Karolínku 2013

Máme takovou zvláštní zálibu – na vystoupení jezdíme zásadně bez mapy a slovo „navigace“ dokonce považujeme za vulgarismus. Držíme se hesla, že i cesta může být cíl. Slamák navíc nikam nemůže jet „normálně“, tuze rád totiž objevuje nové a nové zkratky, což Sova většinou rezignovaně komentuje filmovou hláškou: je to sice dál, zato horší cesta...

Ani cesta do Blanska nebyla z tohoto pohledu výjimkou. „Přece nepojedeme přes Brno. Střihnem‘ to přes Prostějov nebo Vyškov,“ seznámil Slamák Sovu s itinerářem a vyjelo se. Cesta příjemně ubíhala: Olomouc, Prostějov, Vyškov... Až pár kilometrů před Brnem si Slamák vzpomněl, že chtěl jet zkratkou. „Když to tady švihnem‘ doprava, logicky tam musíme dojet. A ještě se vyhneme toku divnému městu,“ byla na delší dobu jeho poslední slova. Pak už se jen obrátil na navigátora: „Ty, Sovo, zadej do toho tvého chytrého telefonu Blansko. Nejsem si zcela jist, jestli jedeme správně.“ Sova tam něco namačkal a za chvíli už hlásil: „Dobře jedeš.“ Projeli jsme pár vesnic. „Ty vole, Olšany, tady má Polívka tu farmu. Ti s ním dobře vyjebali, že? To jsem netušil, že do Blanska se dá jet přes Olšany,“ povídal si sám se sebou Slamák a Sova ho opět jen ubezpečil, „dobře jedeš.“ Jen to dořekl, přišla jedna pravotočivá, pak levotočivá, kopec, šotolina a les... Naše pohledy se střetly a ze Sovy vypadlo pouze: „Asi jsem měl zrušit ty turistické trasy, že?“ Seděli jsme v autě, koukali do lesa a začali si prozpěvovat GPS od Jananasu...

Další cesta připomínala spíš rychlostní zkoušku nějaké rallye, na blanenský zámek jsme ale dorazili včas, takže náš první regulérní samostatný koncert mohl začít v dohodnutou hodinu. Do Ostravy jsme se vraceli přes Brno. Prý je to tak nejrychlejší, nejpohodlnější, zkrátka nejlepší, říkali Blanenští. Jen Slamák měl celou cestu domů takový smutný výraz v očích...