Jaké to bylo v Lipníku a Olomouci

Letos jsme dostali šanci zahrát si také na dvou PředZahradách. Den předtím, než vypuklo zahradnické šílenství v Náměšti, jsme vyrazili do Lipníku nad Bečvou. Kromě nás se příchozí, kterých se na náměstí T. G. Masaryka sešlo požehnaně, mohli těšit také na Žambochy, Epy de Myi, Alibabu, Marien a slovenské Irish Rose. Každá z kapel dostala hodinový prostor, a to se to potom hraje... Žamboší koncert tak ukončily až hodiny na věži, které taktně odbily noční klid. Lipníku zkrátka předzahradní koncerty sluší a je na první pohled patrné, že Blanka Prudilová to dělá s láskou a navíc skvěle.

Následujícího dne nás čekala PředZahrada olomoucká na Horním náměstí pod orlojem. Těšili jsme se na ni a očekávali jsme, že naše dojmy ještě umocní. Bohužel se tak nestalo... V Olomouci se představili Lístek, Devítka a znovu také Marien, Žamboši a Irish Rose. My jsme měli celý koncert uzavírat. Poučení pro příště: poslední hraje buď největší hvězda, nebo ten, kdo vyrovnává časový skluz akce... Z našeho čtyřicetiminutového vystoupení tak zbylo slabých dvacet minut, přesto jsme si to užili, nehráli jsme totiž pro lavičky, jak s oblibou říkáme, když na koncert nepřijdou lidé. Hráli jsme pro žulové kostky a pro pár lidí postávajících a posedávajících u Trojice, na kašně či v přilehlé restaurační zahrádce. Nedůstojnost sama... Stejně jako předčasný konec koncertu z důvodu vrácení vypůjčených věcí z infocentra tak, aby zaměstnanci mohli odejít včas domů. Litovali jsme moderátora Jiřího Wilsona Němce, že musí za takových podmínek pracovat. Město by se nad tím určitě mělo zamyslet...

Ale ať nekončíme povídání o PředZahradách smutně, přidáme historku o tom, jak se Sova neoženil. Slamák ji viděl už z dálky, mířila k nim, zpočátku myslel, že se pohupuje v bocích do rytmu právě hrajících Irish Rose. Když mu došlo, že nejde o tanec, nýbrž o vrávorání, řekl Sovovi, který se soustředil před vystoupením, že tedy Milan vyhrál, protože ji spatřil první, že si ji může nechat, a zbaběle utekl, aby nadcházející scénu sledoval z bezpečné vzdálenosti. Dívce se Sova líbil a v podloubí ho začala tahat nahoru na radnici, zřejmě proto, aby mu tam řekla své ano (otázkou zůstává, jak by to provedla). Sova se vzpíral a očima hledal Slamáka, který mu zpovzdálí strouhal mrkvičku. V tu chvíli dívka popadla opodál stojící minerálku, začínalo to být vzrušující, vodu si lila na svá pevná ňadra. „Začátek soutěže miss mokré tričko,“ pomyslel si Slamák. Až později mu Sova prozradil, že dívka se chtěla jen napít, ale kvůli stavu, v němž se nacházela, to dopadlo tak legračně. Veškerá sranda však skončila, když dívka pochopila, že neoblomného Sovu do chomoutu nedostane, vypálila mu jednu ránu pěstí na solar a pak... pak si sedla ke schodům na pódium, opřela se zády o radnici a usnula. Když kolem ní o pár chvil později Sova & Slamák procházeli cestou na scénu, špitl Sova: „Tiše, ať ji nevzbudíš, jinak to dnes odehraje s námi...“ Nestalo se, také v Olomouci jsme vystoupili ve dvou a pak už jsme zamířili rovnou na Zahradu.