Třetinové blues

statisticky jsem se dostal do druhé třetiny svého žití
přes pět let nekouřím a mám takové tušení
že až mi jednou bude padesát, vzdám se i pití
jenže příštích pětadvacet roků to mě nikdo nezmění

osud to zařídil, že mým rodným městem stal se Nový Jičín
že hluboko mám do kapsy a hodně nízko pod hlavu
dneska už nikdo neví proč a z jakých příčin
soudružky sudičky mně do kolébky daly černou Ostravu

když děda zemřel, tak se stal z neděle pro mě pátek
a já si tak strašně přál, aby se zpět navrátil
a když mi kolem krku utáhli pionýrský šátek
věděl jsem, že se děda Karel ve svém hrobě obrátil

pak přišla „sametová“, já na prsou nosil trikoloru
táta šel do ulic a začal cinkat klíčema
naštěstí se nikdy nepřidal k Občanskému fóru
protože jak to vidím dneska, tak každý z nich je ničema

po gymplu měl jsem jako každý jenom jedno velké přání
však v seznamu přijatých jsem zůstal těsně pod čarou
a od té doby, co mi nepomohlo ani odvolání
toulám se po tom vašem světě se svou milou kytarou

běžely roky, hrál jsem za pivo a někdy za panáka
flákal se světem a žil jsem celkem pokojně
pak jsem si rok se svými kumpány hrál na vojáka
ten pravý život dostavil se až teprve po vojně

statisticky jsem se dostal do druhé třetiny svého žití
přes pět let nekouřím a mám takové tušení
že až mi jednou bude padesát, vzdám se i pití
jenže příštích pětadvacet roků to mě nikdo nezmění
ani ty ne...
tak smiř se s tím, že život se mnou bude velké trápení
to teda jo...
za pětadvacet roků na slyšenou, vážení