Folková růže aneb zase ty klíče

Po roce opět třídenní Folková růže a zase problémy s klíčemi... (Doporučujeme přečíst si loňskou reportáž.) Slamák se hned někde ztratil a dva dny jezdil na kole po Jindřichohradecku, zatímco Sova hlídal „stůl u dvou es“. Hned první večer se v Hospůdce Pod Hradem nějak protáhl, což ovlivnilo celý zbytek pobytu. Cyklista Slamák, který odešel včas spát, vnutil Sovovi klíče, aby se také on dostal do penzionu. Nepočítal však s tím, že Sova (spolu s dalšími kamarády) bude tak dlouho otálet s opuštěním hospody, až se majitel naštve a zamkne je na zahrádce. Následné přelézání přes zeď mělo za následek pohmoždění několika sovích žeber, které vedlo k tomu, že Sova po celý pátek neopustil lůžko a pelíškovsky hekal při každém otočení se na bok.

Loni jsme si stěžovali na to, že jsme museli hrát už ve dvě odpoledne, což je pro nás čas doslova vražedný. Letos dramaturg Michal Jupp Konečný naše nářky vyslyšel a naplánoval naše vystoupení až na jedenáctou dopolední. No co už... Naštěstí jsme byli ubytováni jen pár desítek metrů od Muzea fotografie, kde jsme měli hrát, a tak jsme se tam před jedenáctou dobelhali. Sova dokonce v papučích, čehož si všiml až na nádvoří. „No, vracet už se nebudu,“ komentoval se stoickým klidem celou situaci a koncert v bačkůrkách odehrál. A dokonce byl nucen improvizovat! Slamák si totiž před vystoupením šel dát panáka na kuráž, jenže té paní za barem to všechno nějak moc dlouho trvalo. „Slyším nějaký potlesk,“ podíval se tázavě na Slamáka Petr Sedláček. „Klid, beze mě přece nezačnou,“ odvětil sebejistě Slamák. „To je vlastně pravda,“ přitakal Sedláček. Právě v tu chvíli už jeho kolega Jiří moravský Brabec usedal na lavičku s pocitem dobře odvedené moderátorské práce. „To je dobrý fór, Juro,“ řekl Slamák, když si k němu přisedl. „Já jsem měl dojem, že jsi na pódiu,“ svraštil Brabec obočí. A Sova se mezitím začínal potit...

Atmosféru vystoupení si můžete vychutnat na amatérském záznamu neoficiálního šéfa našeho dosud neexistujícího fanklubu Petra Zimáka.