Na ptáky (ne)jsme krátký...

Když Slamák oznámil Sovovi, že v rámci akce Malování pro Venkovku přislíbil hodinový unplugged, setkal se s jeho nechápavým pohledem: "Ty ses snad zbláznil?!" - "Vidíš, ještě žes mi připomněl - bude to na svitavské psychiatrii," dostalo se Sovovi odpovědi.

Po našem příjezdu a příchodu na dvůr psychiatrického oddělení nic nenapovídalo tomu, že bychom za půl hodiny měli hrát. Pořadatelé nás ovšem uklidnili, že vše je v pořádku, lavice pro diváky že přinesou a my že si máme klidně vybrat místo, kde bude vytvořeno improvizované pódium (rozuměj jedna židle pro Sovu).

Zvolili jsme romantický flek hned vedle voliéry s andulkami a málem jsme museli dát za pravdu Jankovi Ledeckému. Opeřenci se totiž rozhodli, že si uspořádají vlastní paralelní koncert a ten náš akustický tím pádem začal dostávat to správné napětí i bez elektřiny. S postupujícím večerem a blížící se nocí ovšem získávaly andulky z nočního dravce čím dál větší respekt a ke konci už je Sova s naprostým přehledem přeřval. My totiž na ptáky krátký nejsme, Janku.