Sova & Slamák usnuli na pódiu

Vystoupení na soukromé akci - to je vždycky na pováženou. Tentokrát ale rozhodování nebylo tak složité. Zaprvé nás pozval neoficiální šéf našeho dosud neexistujícího fan clubu Petr Zimák a zadruhé to bylo za honorář, který nám kolikrát nejsou schopni zaručit ani pořadatelé některých festivalů. Navíc když jsme se dozvěděli, že v Radovanech bude hrát i Pavel Tabásek, bylo rozhodnuto.

Zatímco Sova s místním technikem dumal nad zvukařským hlavolamem, se kterým by si nejspíš nevěděl rady ani maďarský inženýr Rubik, Slamák zjistil, že přípravu na koncert mírně podcenil, a obrátil se proto na Petra: "Nemáš tamburínu? Já jsem svoji nechal v Ostravě." - "Počkej, já mám doma takový kbelík..." - "Já nechci hrát na kýbl, potřebuju tamburínu," volal sklerotik za odcházejícím šéfem nešéfem. Za pár minut byl Petr zpět a v ruce vítězoslavně třímal jakýsi umělohmotný kbelík (původně snad od dětských kostek, stavebnice či něčeho podobného) plný tamburín, činelů, dřívek, rumba koulí, chrastítek, píšťalek, trianglů a dalších nástrojů, které soudný rodič svému dítěti nikdy nepořídí. Není třeba ani dodávat, že toho večera se posluchači dočkali zcela unikátních a naštěstí neopakovatelných aranží našich písní.

Ještě před hraním za námi přišel Tabásek, aby nám sdělil, že přes víkend se z něj stal slaměný vdovec, rovněž děti že odložil ke kamarádce a že bychom tudíž po koncertě měli jet k němu domů. O nabídce vonící slivovicí jsme nemuseli dlouho přemýšlet, a to taky proto, že ve vinném sklípku, v němž se akce kvůli nepřízni počasí konala, se množství vína limitně blížilo nule. To v Tabáskově dřevěnce v Jasenné to byla jiná písnička.

Přestože kytary zůstaly ve futrálech, prožili jsme krásný večírek a nad ránem jsme usnuli v kuchyni na pódiu za pecí, kde nám Pavel ustlal. Ráno jsme se rozloučili hned po snídani, která plynule přešla v oběd, a vydali se na cestu domů. Byl to moc příjemný víkend a je jedno, jestli za to mohl Petr nebo Pavel. Tentokrát se o to zasloužili měrou nerozdílnou oba pánové, za což jim ještě jednou děkujeme.