O teplu, zimě, tobě a mně

když přijdu domů, ty už spíš
venku je zima a ty horká pod peřinou
na Etnu stoupáš výš a výš
já zatím na úpatí dál drkotám zimou

jen hádám, o čem se ti zdá
o krajích na rovníku, kde se spolu projdem
tam jsi ta, co se za mě vdá
tak doufám, že zas ráno nebudu tvým Freudem

vlezu si k tobě ohřát promrzlé nohy
tvá Etna vyhasne a přikryje se sněhem
a celý rovník zapře své bohy
když zkřehlé ruce dotknou se tvých horkých stehen

když ráno vstaneš, ještě spím
ještě tě hledám pěšky v rovníkových krajích
snad měl jsem, už se nedovím
jít z nulté rovnoběžky trochu více na jih

zvolna se budím, popaměti šmátrám
hledám tě něžně jako do písně rým
a stejně marně ve svých snech pátrám
kdes vlastně byla, to mi prozradíš až večer

když přijdeš domů, já už spím...