REKORDMAN V KAPELE

Neboť jsme se po hraní v Mikulově trošku zdrželi (chvílemi to vypadalo, že se Sova rozhodl kraj vína již nikdy neopustit), do Jindřichova Hradce jsme dorazili v době, kdy v kapli hrál Honza Žamboch. Slamák tedy vyrazil na Žambochův „nočníček“ a Sova, jenž si nechtěl pokazit image profíka, na kutě. Koncert, který už se pomalu chýlil ke svému konci, pro Slamáka definitivně skončil ve chvíli, kdy potkal známého žebráka Arnošta, neméně známého Horáka Kubu a Kubovi Slamákovi zcela neznámého vysokého holohlavého pána s plnovousem. „Počkáme na Žambocha v hospodě,“ zazněl návrh, o kterém nebylo třeba hlasovat. Po několika panácích se mistr skutečně dostavil, a jelikož je stejně jako Sova především folkařem-vinařem, přešli na víno také ostatní. U sklenky bílého pak Žamboch přikývl na to, že si s námi druhý den zahraje…

Následně se rozverná partička rozhodla přemístit do hospody, v níž se v posledních letech v průběhu Folkové růže scházejí muzikanti se svými fanoušky a fanoušci se svými muzikanty. „Kupme si na cestu ještě sedmu,“ navrhl Slamák. „Já to zařídím,“ odpověděl vysoký holohlavý pán s plnovousem a zmizel v baru. „V sedmičce nic neměli,“ hlásil po návratu a podával každému litrovku vína, „přece nebudeme pít z jedné.“ Všichni si tedy otevřeli svou litrovku, přiťukli si a vykročili vstříc dlouhé noci. Cestou si Slamák říkal, že ten vysoký holohlavý pán s plnovousem, který se mu představil jako Petr, je vlastně velmi sympatický. „Ty vole, litrovka na hlavu,“ přemítal v chůzi, „to bude nejspíš nějaký rekordman…“

A taky že byl! V průběhu večera se Slamák dozvěděl, že Petr Kamiš, tak se nákupčí vína jmenoval, letos vyrovná rekord nejmenovaného hudebníka, který na jednom ročníku Růže hrál hned se třemi kapelami. „Jestli chceš být opravdový rekordman, přijď ve dvě na zkoušku do našeho penzionu,“ loučil se s Kamišem Slamák nad ránem.

Nad hláškou „zítra hrajeme ve čtyřech“ neměl probuzený Sova moc času přemýšlet. Arnošt, kterého Slamák za svítání dotáhl na pokoj, ji totiž vzápětí trumfl otázkou: „Milane, už ses někdy miloval s chlapcem?“ Chudák Sova radši začal předstírat spánek. Usnout už se mu ale nepodařilo. Hlavou se mu totiž honily (h)různé myšlenky…

Ve dvě se dostavil Kamiš. Přehráli jsme mu naše písně, on si udělal pár poznámek a šlo se na věc. Slamák novou posilu publiku představil a detailně popsal, za jakých okolností (a hlavně z jakého důvodu) k angažmá vysokého holohlavého pána s plnovousem došlo. Lidé pochopili, a jakmile Kamiš vyloudil první zvuky ze svých perkusí, rozlehl se zámeckým nádvořím bouřlivý potlesk. Dějiny Folkové růže byly přepsány a publikum s nadšením kvitovalo, že mohlo být při tom. A my jsme byli rádi, že máme v kapele rekordmana. To jsme ještě netušili, že už s námi zůstane napořád…