SPOLEČNÝ NEPŘÍTEL

Když jsme na podzim roku 2015 křtili desku v brněnském Café Práh, slíbili jsme, že se na Vaňkovku vrátíme v létě, abychom zahráli na festivalu. A jelikož na stejné akci hrál také Monty s naším společným přítelem Kamišem, nabídli jsme „růžovému rekordmanovi“, aby si zahrál i s námi. Tentokrát to Petr vzal vážně a doma nacvičil naše písně podle cédéčka. Ještě pár minut před koncertem ho Slamák dokonce načapal, jak sedí s kachonem na hajzlu (v uších sluchátka, v přehrávači Říp) a cvičí…

Cestou ze záchodu Slamák potkal ještě harmonikáře Láďu Zítku a rovnou ho zatáhl na pódium. Ohlášené duo Sova & Slamák toho večera vystoupilo ve čtyřech. To ale vůbec nepřišlo divné největšímu opilci z řad diváků (třeba to přikládal dvojitému vidění, které si nejspíš přivodil). Ke všem ostatním věcem měl ale spoustu připomínek a celou dobu prudil a prudil a prudil.

V takových situacích jsou dvě možnosti: buď si takového člověka jednoduše nevšímat, nebo, a to je složitější postup, odpálkovat ho tak, že dá jednou provždy pokoj. Slamák se rozhodl pro tu druhou variantu: „Máš s náma nějaký problém?“ - „Vy jste jako fakt z Ostravy? Tak co chcete tady?“ - „A ty jsi odkud?“ - „Z Prahy.“ - „Přátelé, máme tady společného nepřítele!“ Smích, potlesk, prudičův kvapný odchod a nerušené pokračování koncertu…

Když jsme se pak v noci po hraní rozjížděli ke svým domovům, zeptal se nás při loučení Kamiš: „Hoši, a nevadí vám, že jsem z Prahy…?“