V Ostravě se nikdo nefláká, u nás se od rána do noci maká

S akademickou čtvrthodinkou zpoždění po osmé zahájili nejdříve Milan Sova a Jakub Slamák. Už jsem o nich párkrát slyšela (koneckonců se probojovali loni i předloni do finále Zahrady písničkářů v Kuřimi, takže zcela neznámí by být neměli), proto jsem byla na první dojem hodně zvědavá. Představují se všude jako dvojice samostatných písničkářů, kteří hrají spolu. Původně opravdu k sobě nepatřili a sešli se asi před třemi lety na Amfolkfestu. Myslím však, že jim to dohromady opravdu sedělo, skvěle se střídavě doplňovali písničkami i průvodním slovem a vtipnými básničkami. Zaujali od prvních tónů a slov - Kapesní atlas světa s polívkovou pointou či Třetinové blues (autobiografie tehdy pětadvacetiletého Kuby) skvěle pobavily, naladily, pak už stačilo posluchače v dobré pohodě udržet až k přídavkům. Jistěže nechyběl ani zmíněný Erazim Hauer, zavedený jako jejich největší hit v lehce dobešovském stylu. Příště, až jejich jména zahlídnu někde v programu, zamířím tam bez váhání...